Sněmovna dnes ukončila první čtení návrhu novely o korespondenční volbě. Stalo se tak po 63 hodinách důležitých argumentů, ale i obstrukcí ze strany opozice. Předseda ANO Andrej Babiš neustále opakuje, že jeho strana změnila dříve kladný postoj vůči hlasování poštou kvůli špatným zkušenostem že zahraničí.

Ovšem ony „špatné zkušenosti ze zahraničí” jsou jenom mýtem. Ukazuje se, že korespondenční hlasování v zahraničí funguje dobře. Shrňme si tedy realitu v zemích, kterými oponenti nejčastěji argumentují.

Jedním z nejčastěji zmiňovaných příkladů jsou rakouské prezidentské volby z roku 2016

• Rakouský ústavní soud skutečně tehdy rozhodl o opakování druhého kola prezidentských voleb.

• ANO i SPD tvrdí, že rozhodnutí ústavního soudu bylo důkazem volebních manipulací.

• Pravdou však je, že ústavní soud zjistil, že přibližně u 80 tisíc volebních lístků odeslaných poštou se volební komise dopustily drobných formálních chyb jako např. toho, že začaly sčítat dříve, než měly.

• A jelikož byl rozdíl mezi kandidáty těsný, rozhodl rakouský ústavní soud o přepočítání hlasů, tak aby případné pochybnosti vyloučil.

Dalším mýtem odpůrců je zrušení korespondenční volby ve Francii

• Tam došlo opravdu v roce 1975 ke zrušení volby poštou z obav o manipulace.

• Příčinou ovšem byla především špatně nastavená kontrola identity v legislativě ze 40. let po podvodech na Korsice, kde se však nekalosti děly i po zrušení korespondenční volby.

• Zrušení korespondenční volby se navíc týkalo jen domácí půdy.

• Pro Francouze žijící v zahraničí stále platí možnost volit poštou u voleb do Národního shromáždění.

• Francie navíc v roce 2020 zavedla pro spoluobčany v zahraničí možnost volby přes internet.

Posledním často používaným příkladem jsou prezidentské volby v USA z roku 2020

• Donald Trump zpochybnil tehdy svou prohru a neustále opakoval, že za vítězstvím Joe Bidena stojí manipulace s korespondenčními hlasy.

• Všechny následné soudy i audity ovšem jasně potvrdily výsledky voleb a odmítly Trumpovi pokusy o manipulaci k vlastním politickým cílům, ke kterým se uchyloval, protože volební výsledek neodpovídal jeho představám.

To, že korespondenční volba v zahraničí plní svou roli dobře nakonec ukazuje i její rostoucí popularita. Například u našich sousedů v Rakousku, kde mohou občané volit i z domácí půdy, hlasovala poštou v parlamentních volbách v roce 2019 celkem pětina Rakušanů. A v Německu, kde lze volit poštou od roku 1957, jak z domova i ze zahraničí, využila korespondenčního hlasování ve volbách v roce 2021 dokonce téměř polovina voličů.

Nakonec i dnes kritické ANO zařadilo korespondenční hlasování do svého programového prohlášení až po údajně zmanipulovaných volbách z roku 2016 v Rakousku. Problém tak asi nebude úplně v hlasování poštou samotném, jako spíš v tom, že se si opozice uvědomila, že jí spoluobčané v zahraničí nejsou tolik nakloněni.